Reklama
 
Blog | Dagmar Bláhová-Jarombeková

O kácení stromů.

Na vině není betonová lobby Chládek a Tintěra Pardubice, ale neúcta ke stromům a živé přírodě. Paní učitelka, která pod těmi stromy ještě nedávno přednášela: „Stromu si, děti, musíte vážit, například tenhle vyprodukuje kyslík pro dvě stě lidí.“, si musí k praktické ukázce najít jiné stromy. Tyhle totiž už nejsou.

Stavební odbor a odbor životního prostředí, který má chránit stromy s obvodem větším než osmdesát centimetrů, má v Chocni jednoho vedoucího, inženýra Doseděla.

Tím jako by bylo řečeno, kterým směrem se starost o místní zeleň bude ubírat. Místo péče a prořezávání se tu rovnou kácí.

 

Reklama

Například třináct douglasek tisolistých v Ostrovní ulici. Stromy prý rostly od roku 1918, někteří z dnešních důchodců na nich strávili dětství. Stromy narostly, zmohutněly, a zastínily zahrádky domkařů. Místo průřezu zvolilo město likvidaci, vydalo povolení, a kmeny nechalo navozit k technickým službám, nakrájené na prodejní délku.

 

Další místo zkázy stromů, silnice na větrném náspu v Chocni Hemžích. K tamním lípám se váže legenda, že když hrozil švédský nájezd, choceňští uřezali lípám vršky, navěšeli tam kosy, a blýskání kosišť zdálky odradilo Švédy od útoku. Současníci nechali dvě starší porazit, ostatní nechali. Co ale nezůstalo ušetřeno před motorovou pilou, je řada mladých pět a dvacetiletých lip, fungujících jako větrolamy. Logika tohoto rozhodnutí mi uniká.

 

Výstavba betonových zdí kolem Tiché Orlice, které mají ochránit centrum města před budoucí povodní, způsobila kácení desítek dospělých stromů. Z nich některé podle mého názoru padly jen proto, aby se těžká technika dostala na místo výkopů samotných betonových zábran. Sama opatření proti povodni vyvolala ve městě kontroverze, petici proti výstavbě podepsala desetina obyvatel. Město očerňovalo petičníky v Choceňském zpravodaji, placeném z veřejných peněz. Na veřejných zasedáních zastupitelstva nebyla zveřejněna studie, co udělá betonové koryto s povodňovou vlnou při nárazu do železniční vlečky a mostu za městem, ani kam všude se voda rozlije, či jak moc budou ohroženy obce za městem, například Běstovice, Chloumek, Plchovice, Bošín. Povodeň v roce 1997 totiž nepřišla do Chocně z Tiché Orlice nad městem, ale jako zpětná vlna. Když voda z města v pořádku korytem vytekla, narazila na násep a most u čističky, a vrátila se zpátky, zaplavila části města a zůstala stát. Až budou všechny betonové protipovodňové zdi zbudované, stále nebude vyřešen problém s náspem. Nebude ani chráněna městská část Vostelčice, kde se prodávají parcely na výstavbu rodinných domů a čile se tam staví.

 

Další kácení přinesl honosně nazvaný projekt „Revitalizace volnočasových hřišť v Chocni“. Podle původního projektu měly padnout jen tři stromy. Pak ale rozhodnutí radní přehodnotili, staveniště posunuli o několik metrů dál, a vykáceli u hasičárny všech třiadvacet vzrostlých stromů. Volnočasové hřiště bude mít dva tartanové okruhy, sprinterskou dráhu, hřiště na streetový basketbal nebo úsek pro hod koulí.. Ohromná investice sponzorovaná evropskými penězi bude tak volnočasová asi jako sváteční oblečení pro dítě. Dosud existující plac s hřištěm pro nohejbal a volejbal, zpola jen udusaná hlína, pod korunami stromů, možná nevypadal tak honosně, ale děti se tam mohli vyblbnout. Kdyby jej stále někdo nezamykal.

Tady je na místě nazvat věc pravým jménem: nestaví se hřiště na odpolední hrátky po škole, ale staví se hřiště pro výuku tělesné výchovy dvou základních škol. Pro které je dosavadní plně vybavený atletický stadion u Domova mládeže asi kilometr vzdálený zřejmě příliš daleko.

A cena? Zmíněných dvacettři dospělých stromů. Stojí v cestě. Tak půjdou dolů. Nařezané na prodejní délku je těžká technika přesunula na hromadu k technickým službám.

 

Domkáři a zahrádkáři nechali porazit stromy, které jim vadili před jejich domy a zahrádkami.

Před Obchodní akademií zmizela další desítka stromů. To je dohromady v tomto předjaří něco kolem sto dvaceti stromů.

Děsí mě lehkost, s jakou Dosedělův odbor vydává povolení ke kácení dospělých stromů.

 

Stromy dělají tohle město snesitelným k životu, činí ho jedinečným množstvím zeleně, samy rostou, a ještě městu slouží, čistí vzduch, chytají prach, stahují zplodiny z aut v choceňském ďolíku, kde není kam odklonit silniční dopravu.

Místo, aby město o stromy pečovalo, pravidelně je prořezávalo, zaplatilo zahradníka, který by měl přehled o stavu zeleně, rovnou je kácí. Než začne strom fungovat jako efektivní čistička vzduchu, a centrála pro ekosystém zadržující vlhkost v létem rozpálených ulicích, potřebuje desítky let. Pak přijde jedna půlhodina s motorovou pilou, a všechno úsilí je pryč. Úsilí, které nevynaložil člověk, ale příroda. Se kterou se jedná tak bezohledně, jako by byla nějakým betonovým nosníkem, který za deset let vyměníme za nový.

Hanba usnesením, kterými se povoluje kácení stromů v Chocni. Hanba úředníkům, kteří si neváží živých entit, a trvale udržitelný rozvoj je pro ně sprosté slovo. Jedno z nejzelenějších měst republiky se mění ve vybetonové provinční maloměsto, a mělo by přestat používat zelené přívlastky, kterými se honosí. Minimálně do doby, než začne o svou zeleň smysluplně pečovat.