Celé léto jsem přebírala hromady věcí, které se nakupily během desítek let pod rukami mých příbuzných. Úctyhodnou sbírku jsem poctivě přebrala a rozdělila podle druhotných surovin a způsobu recyklace. Po třech měsících jsem si vybrala den, a rozhodla se hromady jednu po druhé odvozit autem k příslušné likvidaci.
Technické služby Choceň, báječná značka, ověřená kvalita, lidsky příjemný přístup personálu. Tam jsem složila většinu nepotřebných ruin, elektrospotřebičů, sutě, zbytků nábytku, textílií, skleněných střepů, přestárlých smaltovacích směsí a mycích prostředků. A začala se těšit na poslední hromádku, která mi mohla vydělat drobné peníze. Kov. Naložila jsem kov do auta a dojela k výkupně. Sedm minut po zavírací době mě zastavil pán a řekl, že je zavřeno. Koukla jsem prosebně. Odkázal mě na širokorostlou odbarvenou blondýnu, která se dostávala do hysterické vrtule s odkazy na to, že na oběd má jen půlhodinu, a že si musí ještě dojet pro oběd, a že vidím jasně, že má už pět minut zavřeno, a ať přijedu jindy. Ta stejná paní, která mě loni nechala složit auto šrotu, a pak mi řekla, že nemá peníze, které mi má vyplatit, a neměla je ani další dva dny.
Došlo mi, že tímhle stylem se projezdím do finanční ztráty a rozhodla jsem se jet do druhé výkupny, kde váží „od oka“. Tam jezdím velmi nerada. Naposledy jsem tam seděla v autě v dítětem a kolem nás běhal bojový pes. Ještě chvíli a okénky by se prokousal dovnitř. Druhou výkupnu jsem našla podle černého hustého kouře. A když jsem vjela dovnitř, nestačila jsem se divit. Bohužel se mi to nezdálo. Tady těsně před pravým polednem zcela nestydatě, vedle kolonie vilek a přidružených domácích zahrádek, přímo do oblohy nad menší poklidné město, opalovaly kabely. Udělalo se mi fyzicky zle. Jsem mentálně alergická na chování podobného typu. A jsem fyzicky alergická na znečištěné ovzduší. Odstěhovala jsem se do míst, kde jsou znečišťovatelé ovzduší dostatečně daleko a lesy hodně blízko, abych eliminovala další zdravotní devastaci sebe i svých dětí. A tady, uprostřed města, si kvůli pár korunám vyrábí výkupna kovů soukromý černočerný zdroj ftalátů.
Tak jsem zařadila zpátečku s myšlenkou, že tady zrezlé železo spočinout nenechám ani kdybych ho měla někde složit zadarmo. A odvezla jsem šrot do Technických služeb Choceň. Domů jsem se sice vracela bez finančního příspěvku, ale s dobrým pocitem, že jsem přispěla městu. Protože město se snaží všemožným způsobem snižovat množství komunálního odpadu vyvezeného na skládku. A protože Technické služby Choceň z pohledu mě jako jejich zákazníka pracují čistě, rychle, a efektivně, třeba bůh dá, a ke dvěma výkupnám v Chocni přibude ještě třetí, řízená městem.
Opalování kabelů načerno to ale nejspíš nevyřeší.