Komentáře: Začal mi nový život.

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 Jul 2020 21:56:25 +0000

Od: Dasa

Dasa — Thu, 04 Feb 2010 18:04:09 +0000

odpovd pro Pticu
Ptica:vazu kriz s vnejsi kapsou, ze ktereho vidi na vsechno kolem sebe. 🙂
A ja spim, kdyz je to mozne, tedy i pres den.
Ovsem je to malo. Ji uz nebavi byt v Omezenem prostoru satku, a mne chybi dlouhy spanek.

Od: ptica

ptica — Wed, 03 Feb 2010 19:43:17 +0000

i kdyz jeste nesedi,
muze se nosit nasvislo, aby mela rozhled. i na zadech lze nosit v pulroce, zalezi na diteti, zadicka ditete jsou na zadech podeprena stejne jako na brise v krizovem uvaze. zapatrejte na vhodnych webech, najdete spojence:)
a proc teda nespite pres den, kdyz spi ona? to je uzasne.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 30 Jan 2010 13:51:23 +0000

Ano, je to nový život,
zásadní životní přelom. Najednou už člověk nikdy nemůže myslet jen sám za sebe a na sebe, dítě je – přesně tak jak píše babza – neoddělitelné:-).

Jakkoliv je to pro muže jiné než pro ženu, stejně jsem se od té doby začal tímhle prizmatem na lidi dívat: jsou za tímhle zlomem nebo ne? A objevily se mi do té doby netušené souvislosti.

Pěkně jste to napsala, mělo to smysl číst, díky.

Od: babza

babza — Sat, 30 Jan 2010 11:34:18 +0000

Když měla
moje nejstarší dcera trojčata, bylo pro mě utrpení vyprovázet je na autobus. Děti běhaly kolem zastávky a já a dcera jsme stály zády směrem k silnici a hlídaly jsme děti, aby některé z nich nevyběhlo ven. Stálo mě to nervy, píchalo mě u srdce a tak mi i napadlo, že by je matka měla mít u sebe přivázané na provaze. Od toho nápadu jsem ale upustila pod hrozbou možných bulvárních zpráv „matka přivazuje k sobě děti motouzem“:-).
Je ale pravda, že otec trojčat, i když se zastavil s přítelem na chodníku někde u křižovatky, nemusel se na děti ani podívat: stály mu u nohou jako svíčky.

Od: halina

halina — Fri, 29 Jan 2010 22:57:52 +0000

to může vydržet
jenom matka. Po patnácti letech jsem se od kamarádek dozvěděla, že můj synek byl děsně protivný, ubrečený, chtěl jenom mě…jak to prý, že z něj vyrostl tak milý, veselý a samostatný tvor?….říkají teď… A mě ve vzpomínkách napadá jen jaké to bylo krásné,milé a chytré miminko a úplně jsem vypustila ty noci a dny bez spánku. Tak maminko vydržte!!!

Od: ivahl

ivahl — Fri, 29 Jan 2010 20:04:32 +0000

trumfovaní s glummem
teda spíš s jeho glummicí: počet máme stejný, ale po sobě. 4xvelrybí rozměry, 4xnový začátek, celkem 10 let odchov. Po těch 10 letech tolik jsme si libovali, jak je prima moci spát celou noc (aspoň občas). Ale bude vše znovu do pětice. Už jsem vše zapomněla, tak si pak přijdu pro radu….

Od: Dáša

Dáša — Thu, 28 Jan 2010 20:03:08 +0000

děkuji za příspěvky
Glumme: blahopřeji 🙂
paní Babzo: třeba to nebude horší, třeba to bude už jen lepší 🙂
Eleonoro, díky, vaše poznámka o čtyřech letech mě pobavila
Ptico, ještě nesedí, potřebuje mít zadeček do kulata, což jde jen v kolíbce nebo kapse, nebo ne?
pane Kováre, vážím si toho času, to jo, je zlatá moje malá. Vedle toho ale prostě potřebuju čas pro sebe, abych ten dlouhej běh s ní mohla běžet .

Od: GLUMM

GLUMM — Thu, 28 Jan 2010 17:54:10 +0000

Víte, autorko,
ony i jiné porodily, majíce mnohdy už jiné děti. Některé věci nechápu: proč prostě nespíte, když spí Vaše holčička? I když, já jsem chytrý, nikdy jsem nezažil to, co Vy (máme totiž dvoje dvojčata). 🙂

Od: babza

babza — Thu, 28 Jan 2010 12:08:52 +0000

Váš článek
jsem přeposlala své vnučce, která má teď tříměsíční dcerku a dopsala jí, že s rozvíjejími se pohyby a řečí dítěte to bude čím dál „horší“. A vám ještě připojuji zkušenost: starost trvá až do smrti, i když vaše děti mají už padesát let. Tak s chutí do toho!