Reklama
 
Blog | Dagmar Bláhová-Jarombeková

Mužem být Ženou

 

Glosa k gender problematice

 

 

Má kariéra. Nešlo pro ni víc udělat, protože kdykoliv jsem se nadechla k jejimu rozletu, zabrzdilo mě nutkavé genetické volání, že se musím rozmnožit. Že musím mít dítě, jinak se mi rozskočí hlava, určitě zešílím, a nejméně do konce života budu nešťastná.

 

Reklama

Bylo to neřešitelné. Obojí nešlo dohromady. Buď jedno nebo druhé. Nikoli dohromady. Není možné chtít mít výsledky jako muž a přitom zůstat ženou. Není možné být ženou a chtít mít výsledky jako muž.

 

Jenže být ženou nemá žádnou cenu. Je to neceněná profese v ústraní společnosti, odsouzená do přízviska s negativním nádechem žena v domácnosti, žena na mateřské, tvor, který nerozumí podstatným věcem, a má mozek zanesený plenami a laktací a dětskou kaší.

 

Tak jsem porodila. Bylo to obtížné, nelidské, frustrující. Rodit v mužské společnosti, v mužské porodnici, pod vedením muže. I tady být ženou jen napůl, protože být ženou při porodu znamenalo kontrolovat si okolnosti porodu, a tak vlastně stále setrvávat v mužské pozici. V jiné by mě snad ani nebrali vážně, jen jako hysterickou ženskou, co křičí. Křičí, protože rodí, a křičí jen hysterky. Ještě že na závěr jsem musela mít zavřenou pusu, abych nebrala dítěti vzduch. Řvala bych tak, že by se nemocnice musela pohnout v základech.

 

A tak dál. Starám se rok o dítě. Už je mu víc než rok. A chci zpátky do mužského světa. Chci mít svou cenu, kterou jsem měla předtím, když jsem podávala výkon, který se v mužském světě cení.

Zdá se mi to šílené. Je obtížné jen jednoduše být ženou. Je obtížné nechtít po sobě, abych byla >nějaká<.

 

Samozřejmě že nechci zpátky. Mateřství natrhlo závoj přes oči, už není tak zatemněno. Ale beznaděj je veliká. Je mi úzko. Nevím, co to je být ženou, když už nechci být mužem.